Toto není modrá láhev 1/.6

Zelené duše se zamilovávají ve stínu citrusových stromů. Tvůj smích vydechuje píseň yuzu kůry a mé polibky poletují, bílé, jako okvětní lístky neroli – když spočinou na tvých rtech grapefruitu. Červená. Dužina mých prstů klouže po tvém jasmínovém krku, piji modrá moře tvých očí a vůni tvých úsměvů. Je tu žár, závan vanilky, dvou těl propletených v podobě bílých pižm. Hypnotický lotos a rozšířené zorničky, z mých prstů se line jako sténání muškátu touha ochutnat tě jako doušek pomerančového džusu. Zelená. Vznáším se k tobě na křídlech tvé kůže z mraků. „Slova nelžou.“ Není pro mě konce.

Toto je modrá planeta, šťavnatá jako pomeranč, z něhož lotos a pomerančový květ tryskají jako mořská pěna. Opar bílých pižem a tropy neroli tvarují kontinent vanilkových pouští.

„Země je modrá jako pomeranč“
Toto je parfém lásky.